Romantická povídka
Toto je příběh o lásce, touze a snaze o celistvost.
Will byl mladý podnikatel, ale v srdci umělec.
Bydlel v duplexu se svou restaurací ve spodním patře a ateliérem v náhradní místnosti svého domu, který byl v nejvyšším patře budovy. Will byl docela spokojený s tím, že vedl úspěšnou restauraci a vydělával nějaké peníze vedle svého umění. Většina lidí by chtěla mít život, jaký vedl on; v jeho srdci však byla hluboká nespokojenost.
Will se cítil neúplný, a to ho velmi znepokojovalo.
“Jste kompletní sami sebou. Individualita je možná pouze tehdy, pokud se odvíjí od celistvosti.“ Jeho matka vždycky říkala, ale mýlila se. Cítil, že vyrostl a dosáhl všeho, co potřeboval, aby se cítil kompletní jako jednotlivec, ale hluboko uvnitř; byla tu prázdnota, která neznala hloubku.
Když vyrostl, vzpomněl si, jak bude zírat do obzoru, v očích měla výraz smutku a hluboké touhy, myslel na svou lásku, svého otce, který je opustil.
Nikdy bych se takovým nestal. Často si říkal, a tak si přál mít společníka, aby se cítil celistvý, aby se cítil úplný.
Každé ráno ve svém uměleckém ateliéru často maloval u svého okna a všiml si, že jeho sousedka chodí na rutinní ranní běhy a prochází kolem jeho restaurace.
Chloe…
Byl do ní docela poblázněný a chtěl jí říct o svých pocitech, ale nemohl. Bál se, bál se odmítnutí. Bál se, že bude odstrčen stejně jako jeho matka. Takže by jen stál a díval se u svého malého okénka ve svém ateliéru, jak Chloe běhá kolem.
Ani pro Chloe to nebyla tak odlišná situace.
Chloe se cítila osamělá. Její zájmy nesdílelo mnoho lidí, a proto se cítila v pasti, nikdy nebyla schopna s nikým najít skutečné spojení. Ráda četla a přemítala o filozofických teoriích a práce v knihovně jí dala příležitost prozkoumat její vášeň.
Ale bála se, že všechny její znalosti, teorie a vášně nikdy nikdo nepřijme, stejně jako její otec. Byl vynálezcem, ale zemřel osamělý, spolu se všemi svými výtvory a všemi svými znalostmi, protože nebyl schopen najít místo na světě ani vidět radost z toho, že má společnost, o kterou by se mohl opřít.
Nikdy se takovým nestanem! Chloe se rozhodla. Chtěla sdílet své vášně, radosti a touhy a najít skutečnou společnost, ale bála se.
Bála se, že stejně jako její otec nikdy nenajde své místo na světě a nenajde opravdovou společnost. Rozhodla se tedy nechat si své vášně pro sebe a přijmout vášně společnosti svých přátel. To bylo to nejblíže ke společnosti, jaké kdy mohla získat.
Šla by na párty, protože to chtěli její přátelé. Šla nakupovat, protože ji její přátelé požádali, aby se přidala. A i když nebyla spokojená, udělala by cokoliv, kdyby to znamenalo, že nebude osamělá, i kdyby to znamenalo nechat si své touhy pro sebe.
“Chloe, kdy budeš mít přítele?” její přátelé se někdy ptali.
“Chloe, dnes večer se bavíme; povoleny jsou pouze páry.”
Vždy byla pod tlakem, aby držela krok se svými přáteli, jen aby nepřišla o jejich společnost. A nemohla spočítat, kolikrát ji její přátelé představili klukovi ve snaze pomoci jí, aby se necítila odstrčená. Ale Chloe nebyla připravená otevřít se jen tak někomu.
Chloe cítila tlak. Pokud by si brzy nezískala přítele, zůstala by pozadu. Měla by přijmout chlapa, jen aby jí mohla dělat společnost? Ale co když se o jejích podivných zájmech dozví a všichni její přátelé se to dozvědí také?
Jednoho dne běžela na svůj rutinní ranní běh kolem Willovy restaurace a tentokrát běhala s jedním z kluků, se kterými ji seznámili její přátelé. Byl to sportovec a zdálo se, že se o ni upřímně zajímá.
Právě v tu chvíli byl Will u okna a maloval na prázdné plátno. Právě když procházela Chloe s tímto neznámým cizincem, jeho srdce kleslo do žaludku a zabíjelo všechny motýly, kteří se tam zdržovali.
Kdo je ten chlápek? Ptal se sám sebe a cítil se ohrožený. Dávalo smysl jen to, že pokud se nepohne, dříve nebo později Chloe vezme někdo jiný.
A tak se rozhodl.
Aby minimalizoval své šance na odmítnutí, dozvěděl by se o ní všechno a přiměl ji, aby se do něj zamilovala. Po mnoho týdnů se tedy snažil o Chloe dozvědět co nejvíce.
Will usoudil, že když se vždycky stýkala s chlapem, který s ní ranní běhal, musí mít ráda chlapy, kteří jsou fit, a tak chodil do posilovny, aby se dostal do formy.
Usoudil, že protože se ráda stýká se svými přáteli, má ráda společenská setkání, a tak se účastnil více společenských setkání. Usoudil, že je knihovnice, a tak občas navštívil knihovnu, kde pracovala, a požádal ji o doporučení.
Během jejich krátkého rozhovoru ji pozoroval a všiml si, jak se její oči rozzářily, když mluvila o doporučeních svých knih. Všiml si také jejích obrovských znalostí a brilantních dedukce. Will se tedy rozhodl, že si přečte všechna doporučení jejích knih, aby si měli vždy o čem povídat.
Chloe se mezitím cítila jako v pasti. Její přátelé na ni tlačili, aby chodila se sportovcem, a ona nebyla připravená otevřít se jen tak někomu. Tak se rozhodla. Pozvala by ho do své knihovny a řekla mu všechno o sobě a svých zájmech. A pokud by o ni měl stále zájem, přijala by ho jako společníka.
Otevřela se tedy sportovci a řekla mu o svých touhách číst, učit se, tvořit a předávat své znalosti. Sportovec se o ni ale zajímal jen proto, že působila společensky. I když se snažil chovat, jako by se o ni zajímal pro její vášně, Chloe věděla, že ne.
Zaplavil ji hluboký smutek a byla zklamaná sama sebou, že se mu otevřela. Co však nevěděla, bylo, že zatímco se otevírala o svých zájmech v knihovně, Will tam byl také a poslouchal všechno, co chtěla říct.
Tohle je moje šance, pomyslel si pro sebe. Pokud jí ukážu, že moje a její zájmy jsou v souladu, pak mě určitě přijme.
A tak se Will ujistil, že se dozví více o jejích zájmech o filozofie, vědecké teze a literaturu. Dával jí to najevo víc a víc a uvědomil si, že ho Chloe zahřála.
“Pokud se nezeptám teď, už nikdy nebudu mít lepší příležitost,” řekl si Will. A tak Will sebral všechnu svou odvahu a přiznal své city k Chloe.
Zpočátku byla ohromená, ale pomyslela si: Nikdy jsem nenašla chlapa, který by byl tak zapálený do mých vášní. Možná bych mu mohl dát šanci.
A tak Chloe přijala Willa jako svého společníka. A Will byl nadšený, že má Chloe jako osobu, díky které se bude cítit kompletní.
Chloe se více odpoutala od své společnosti přátel a Will se pomalu vzdaloval od svého umění. Často spolu trávili čas v jeho restauraci a povídali si o mnoha věcech.
Ale něco bylo špatně.
Ta hluboká nespokojenost a potřeba mít společníka, díky kterému by se cítili celiství, nikdy neopustila.
Will zjistil, že aby si udržel její pozornost a lásku, musí držet krok s její znalostní základnou. Upřímně řečeno, bylo to energeticky náročné a časově náročné.
Konečně mám, co chci, ale je to všechno? zeptal se Will sám sebe.
Ani Chloe nebyla o moc jiná. Zjistila, že se Will záměrně snaží udržet si její lásku, a ačkoli to bylo sladké, nebylo to správné. Uvědomila si, že o Willovi nic neví. Nikdy nemluvil o ničem, co by se jí už nelíbilo, nikdy nesdílel hluboké poznatky o svých studiích a nikdy neprozradil nic o svých ambicích.
Konečně mám to, co jsem vždy chtěl, ale cítím se špatně, pomyslela si v duchu.
Oba si navzájem ztráceli čas.
A tak jedné noci, když šel Will spát, přemýšlel o matčiných slovech. “Individualita je možná pouze tehdy, pokud se odvíjí od celistvosti.” Teprve nyní skutečně pochopil význam těch slov. Nepotřeboval někoho jiného, aby se cítil kompletní. Už byl kompletní a čím dříve si uvědomil, že tím dříve najde pravou lásku.
Will se rozhodl podělit se o svůj poznatek s Chloe příštího rána, když spolu mluvili u šálku čaje. A Chloe se rozhodla podělit se o své starosti s Willem.
„Wille, co je tvým největším přáním? Co bys považoval za svůj největší životní úspěch?” zeptala se Chloe, když spolu usrkávali čaj.
Will byl zaskočen. To nebyl její obvyklý myšlenkový pochod. Nejprve v sobě hledal nějakou hlubokou filozofickou odpověď z knih, které četl. Ale on to vzdal a rozhodl se odpovědět od srdce.
S povzdechem odpověděl a řekl;
“Žijeme v rozbitém světě, Chloe.” Vždy jsem to vnímal jako svou roli umělce snažit se o celistvost.“
Při té odpovědi Chloe odhalila srdečný úsměv. “To je asi ta nejhlubší a nejupřímnější věc, kterou jsi mi kdy řekl,” řekla.
Podělila se o to, jak se vždy cítila ve světě mimo a myslela si, že najít společníka, který by byl jako ona, by tuto osamělost vyřešil. Ale mýlila se.
“Moje matka říkala, že individualita by měla pocházet pouze z místa celistvosti,” řekl jí Will. “Teď těm slovům opravdu rozumím.”
Podíval se jí do očí a řekl;
“Chloe, pravá láska si tě najde jen tehdy, když si uvědomíš, že jsi úplná sama.”
Chloe se při těch slovech rozplakaly oči.
“Za svůj život jsem slyšela mnoho filozofických citátů,” řekla Chloe. “Ale to bylo možná nejhlubší ze všech.”
Od té chvíle se Chloe a Will stali opravdovými přáteli. Rozhodli se, že bude nejlepší rozejít se a najít skutečný smysl v tom, co dělají, s vědomím, že jsou již úplní takoví, jací jsou, a že jednoho dne si je pravá láska najde, ať jsou kdekoli.
